8 rad, jak trestat děti!
29. prosinec 2014Každé dítě občas zazlobí, je drzé, anebo provede opravdu velkou klukovinu. Je na rodičích, aby tyto situace zvládali tak, aby svým jednáním nepoškozovali křehkou duši svého dítěte. Nutností však je, aby dítě pochopilo, že některé věci se zkrátka nedělají. Jak tedy dítě potrestat?
ReklamaJaké jsou cíle trestu?
Trest jako takový má 3 základní cíle:
- Napravit škodu – nejde tolik o škodu hmotnou, ale spíš o to, že nás chování dítěte mrzí. Víc děti trestáme za to, že nás zklamaly, než že něco pokazily, nebo zničily.
- Zabránit opakování nežádoucího jednání - to, že bude dítě potrestáno, podmiňuje rozhodování minulosti. Dítě se učí špatnou zkušeností z minulosti.
- Zbavit viníka pocitu viny – nesmíme zapomínat na léčebnou funkci trestu. Dítě musí vědět, za co je trestané, a zároveň po trestu musí následovat uvolnění.
Škoda každé rány, které padne vedle?
Každý z nás tuhle větu slyšel a zná. Mnoho rodičů se k tomuto stylu výchovy stále uchyluje. Je ale správné dítě fyzicky trestat?
Odborníci se shodují na tom, že fyzický trest by neměl být úplné tabu, ale mělo by mu předcházet vysvětlování a další snahy k tomu, aby k fyzickému trestu vůbec nedošlo. Slabé plácnutí přes zadeček nebo ručičku malé dítě upozorní, že je něco špatně, ale nemělo by rozhodně bolet. Nikdy by dítě nemělo dostat přes tvář nebo do hlavy. ( A víte, jak malé dítě naučit smrkat? Podívejte se na několik tipů, jak učení zvládnout snadněji.)
Jiná situace je u starších a dospívajících dětí, zde fyzické tresty ztrácejí výchovný efekt. U dítěte v pubertě se po takovém trestu může prohloubit averze k vám a navíc takový trest ,,puberťáci“ považují za silně ponižující!
Výchovné prostředky by měly být srozumitelné!
Mezi výchovné prostředky patří tresty i odměny a měla by zde platit určitá důslednost. Jestliže dítě za určitou věc jednou trestáme a podruhé chválíme, dítě se jen stěží rozhodne, co má vlastně dělat.
Rodiče by měli být ve výchově jednotní a to zejména před dítětem. Nesmí se stávat, že jeden rodič bude své dítě trestat za něco, co u druhého rodiče dítěti projde, nebo má dokonce schválené. Navíc mezi proviněním a trestem musí být určitá úměrnost. Na malé provinění malý trest, ne velké trest velký.
Jak tedy dítě (ne)trestat?
1. Láska, objektivnost a spravedlnost by měly být základními kameny trestů, ale i odměn. Dobře může potrestat dítě jen ten, kdo ho má opravdu rád!
2. Dítě netrestejte, když jste pod tlakem, nazlobení a nervní! Na dítěti si nikdy nevybíjejte svůj nahromaděný hněv!
3. Trest musí být přiměřený věku a chápání dítěte! Dítě si musí uvědomit, za co trest přichází a odnést si z toho náležité ponaučení.
4. Rodiče by nikdy neměli trestat dítě odepřením základních lidských potřeb, jako je jídlo, odpočinek, spánek, rodičovská láska!
5. Dát dítěti nějakou práci za trest má výchovný smysl pouze tehdy, když jde o nápravu škody, kterou dítě způsobilo! Práce nemá být výchovným prostředkem.
6. Odepřít dítěti něco milého je jeden z nejběžnějších trestů. Nemusí se jednat jen o domácí vězení, ale také zákaz počítačových her,televize atd. Jen pozor! Nikdy není dobré, když svému dítěti zakážete všechno, co rádo dělá a z čeho má radost. Upřesněte také dobu, po kterou bude trest trvat, a rozhodně nepovolte před vypršením trestu.
7. Nikdy se dítěti neposmívejte a nezahanbujte ho! Takové tresty děti snášejí mnohem hůř, než ,,pár facek“.
8. Trest by měl být udělen hned po prohřešku a nemělo by se o něm potom i nadále mluvit a při každé příležitosti ,,vytahovat“ , co se kdysi stalo.
Chvalte, chvalte a zase chvalte!
Místo neustálé kritiky za to, co dítě provedlo, ho častěji chvalte za to, co se mu povedlo. Dítě se teprve učí proplouvat životem, a proto je nutné ho spíše povzbuzovat a pomáhat mu, než ho srážet a trestat pokaždé, když něco není tak, jak to chceme my.
Dítě má vědět a cítit, že ho máte rádi, i když vás zlobí, a tak mu dávejte vaši lásku dostatečně najevo!
Líbil se Vám článek? Sdílejte jej s přáteli!
Jaké jsou vaše zkušenosti? Máte pocit, že jsme na něco zapomněli? Sdělte nám to v komentáři. Pokud si s nečím nevíte rady, zeptejte se.
Hodnocení
Hodnocení: 3.5 hvězdiček / Hodnoceno: 10x
Autor: Stanislava Štěpánová
Autorka žije v malém městě na Vysočině. Po vystudování sociální školy setrvala v oboru a několik let se věnovala práci se seniory a rodinami v nouzi. Nyní pečuje o čtyři děti, miluje přírodu, zpěv a hraje ochotnické divadlo. G+
[Nahoru ↑]
Vložit komentář
Komentáře
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!